Tři role kontextu pro AI agenty
Kvalitativní studie uživatelů Claude rozlišuje globální, lokální a ambientní kontext. Užitečné je hlavně vědět, kam informace uložit a jak dlouho je agent potřebuje.
Nielsen Norman Group v kvalitativní studii zkušených uživatelů Claude popsala tři role kontextu: globální, lokální a ambientní. Nejde o tři pevné formáty ani o experiment, který by měřil jejich vliv na výkon. Rozdělení je užitečné jako návrhový rámec: pomáhá rozhodnout, které informace má agent používat dlouhodobě, které patří jen k aktuálnímu úkolu a které si má podle potřeby dohledávat.
Globální kontext
Globální kontext zahrnuje informace, které se mění zřídka a mají ovlivňovat více úkolů nebo konverzací. Patří sem například profil uživatele, dlouhodobé preference, pravidla komunikace, firemní standardy nebo šablony pro opakované výstupy.
Do této vrstvy je vhodné ukládat jen pravidla, která opravdu platí napříč projekty. Pokud se do ní dostanou dočasné instrukce, mohou později ovlivnit i úkoly, pro které už nejsou relevantní.
Lokální kontext
Lokální kontext patří ke konkrétnímu úkolu nebo projektu. Může obsahovat zadání, seznam rozpracovaných kroků, projektové soubory, shrnutí předchozí konverzace nebo záznam provedených změn. Agent jej potřebuje při práci na daném problému, ale neměl by jej automaticky přenášet do nesouvisejících úkolů.
Zdroj uvádí příklad vývoje aplikace pro plánování jídel. Uživatel mohl agenta odkázat na markdownový soubor v adresáři projektu místo toho, aby celé zadání znovu vkládal do promptu. Praktický přínos zde není v samotné délce promptu, ale v tom, že specifikace má známé místo a může se průběžně upravovat spolu s projektem.
Ambientní kontext
Ambientní kontext tvoří širší informační prostředí, ze kterého si agent vybírá podklady až podle aktuální potřeby. Typickým příkladem jsou e-maily, přepisy schůzek, zprávy ve Slacku nebo analytická data. Uživatelé ve studii tyto zdroje zpravidla ručně nepřipravovali pro každý úkol.
Přístup má zřejmý trade-off: agent může najít informaci, kterou uživatel do zadání nevložil, ale větší objem dat automaticky neznamená lepší kontext. S rostoucím množstvím zdrojů roste také riziko nerelevantních, zastaralých nebo citlivých informací. Přístup k ambientním datům proto potřebuje jasná oprávnění a omezený rozsah vyhledávání.
Role informace se může změnit
Rozdělení není trvalou klasifikací dokumentů. Stejná informace může být v jednom okamžiku lokální a později globální. Postup vytvořený pro jediný projekt se například může po ověření změnit ve firemní šablonu. Naopak obecné pravidlo lze pro konkrétní projekt zpřesnit lokální instrukcí.
Pro návrh agenta je proto důležitější životní cyklus informace než samotný název vrstvy. Je potřeba určit, kdo může kontext měnit, kdy přestává platit a zda jej agent načítá automaticky, nebo jen na výslovný pokyn.
Co z výzkumu neplyne
Studie ukazuje pracovní postupy zkušených uživatelů, ale neporovnává jejich úspěšnost s uživateli bez knihovny kontextu a neměří, která z vrstev přináší největší zlepšení. Tři role proto dávají smysl jako praktická pomůcka pro organizaci informací, nikoliv jako důkaz, že konkrétní struktura sama o sobě zvýší kvalitu výstupu agenta.